Vznik Mušova
Unikát Česka: nejvzácnější lesy Evropy pod hladinou
Kdysi to byly nejvzácnější lužní lesy v Česku, jedinečné v celé Evropě. Pak je bezohledně schlamstl betonový chřtán obřích novomlýnských nádrží. I dnes, o 17 let později, ale zločin proti přírodě pod Pálavou na Břeclavsku pokračuje
Video Klikněte - http://www.ceskatelevize.cz/ivysilani/1181686755-betlem-nadeje-luzni-krajiny/
Historie vzniku
Vodní nádrže Nové Mlýny byly postaveny v letech 1975–1988 na řece Dyji jako ochrana proti povodním, na využití energie i kvůli zavlažování. Voda tří nádrží se dnes rozlévá na více než 3000 hektarech.
První nápady o vzniku přehrady se přitom začaly objevovat již koncem 40. let, kdy přehradou na Dyji chtěli vodohospodáři zabránit dalším povodním, které oblast postihly ve 40.letech hned několikrát. Existovalo několik variant, které počítaly i s jiným umístěním přehrady.
Teprve v šedesátých letech bylo definitivně rozhodnuto. Zvítězila současná poloha mušovských jezer, jak se nádrž také lidově nazývá. Horní a střední nádrž byly stavěny nejdříve, spodní jezero o něco později.
Jedinečné lužní lesy skončily pod vodou
Říční oblouk obtékající Pavlovské vrchy byl proslulý svým bezprostředním okolím, které sám vytvářel. Lužní lesy protkané spoustou kanálů, slepými rameny a tůňkami byly známé svou přírodní bohatostí a krásou. Doslova v ráji se ocitl každý, kdo vykročil prakticky jakýmkoli směrem od Mušova, obce, která kdysi stávala v místech, kde se dnes rozlévá horní novomlýnská nádrž.
Do roku 1975, kdy se začalo se stavbou horní nádrže, byly na rozlehlých plochách pod Pavlovskými vrchy lužní lesy evropského významu, hostící ty nejvzácnější druhy mokřadní flóry a fauny.
Pohled on Pansee, srpen 1986
Autor: Miroslav Šebela, z knihy Živá voda pod Pálavou
K významné přírodní oblasti patřila Mariánská jezera u Dolních Věstonic, Strachotínský a Pavlovský luh a rezervace Pansee u Strachotína. Rozsáhlý a těžce přístupný močál v blízkosti Strachotína a Šakvic skýtal úkryt mnoha vzácným živočichům. Lužním lesem také kdysi vedla jantarová cesta spojující Pobaltí s Balkánem.
Krásu a jedinečnost této krajiny však na konci 20. století navždy pohltily vody novomlýnských nádrží. Výstavba rozsáhlé vodohospodářské soustavy znamenala obrovský zásah do přírodních poměrů. Nivní krajina s mozaikou ekosystémů vodních toků, poříčních jezer, slatinných mokřadů, travinných společenstev a různých typů lužního lesa byla nahrazena vodním ekosystémem, v němž se začaly usazovat a rozvíjet často úplně nové druhy, které v krajině dříve nebyly.
Od prvopočátku mnozí ochranáři a biologové považovali stavbu novomlýnských nádrží za škodlivý zásah do krajiny. Je nesporné, že zanikly vzácné biotopy a zhoršily se podmínky v přilehlých lužních lesích. Kontinuální vývoj krajiny údolních niv, závislý na činnosti toku, byl zastaven…
FOTOGRAFIE Z NOVOMLÝNSKÝCH NÁDRŽÍ SI PROHLÍŽEJTE ZDE
Zatopená vesnice Mušov
Jihomoravská obec Mušov měla bohatou minulost, neboť bývala jednou z nejvýznamnějších římských lokalit široko daleko. Tečku za její historií udělalo až rozhodnutí socialistických úředníků vybudovat v tomto prostoru na Dyji novomlýnské nádrže. Obec Mušov zmizela pod vodní hladinou i přes poměrně veliký odpor mušovských starousedlíků.
Mušovská náves s kostelem v roce 1920
Autor: Státní okresní archiv Mikulov / repro Václav Hortvík
„Žádné demonstrace se však tehdy nekonaly,“ přiblížil mikulovský archivář Emil Kordiovský. Na konci 70. let minulého století ani něco takového nebylo možné. Komunisté tehdy vládli pevnou rukou.
Vojska ministerstva vnitra nakonec srovnala vesnici se zemí. Strženo bylo přes sto domů, ve kterých žilo zhruba pět set lidí. Stát domy vykoupil a lidem nabídl náhradní ubytování nebo peníze. Většina starousedlíků odešla do nedalekých Pasohlávek, Pohořelic nebo Mikulova. Ve vesnici však žili spíše starší lidé, kteří nesli stěhování velice těžce. Dodnes není jisté, zda to souviselo se stěhováním, ale někteří z nich tenkrát spáchali i sebevraždu.
K lednu 1980 bylo rozhodnutím ministerstva vnitra místo vymazáno ze seznamu obcí tehdejší Československé socialistické republiky. V roce 1987 sto milionů kubíků vody vesnici definitivně pohřbilo.
Mušovský kostelík přežil
Památkáři ale svorně trvali na svém: i když vesnice bude potopená, místní kostel musí zůstat zachován. „A tak se kostelík ocitl uprostřed rozsáhlé vodní plochy jako němý svědek či spíše jako výkřik bezmoci,“ míní mikulovský archivář Kordiovský. Svou historickou i stavební hodnotou s románským jádrem a gotickou přestavbou se tak památka dodnes řadí k nejstarším a velmi vzácným kulturním památkám na jihu Moravy.
Mušovský kostel
Autor: Miroslav Šebela – Živá voda pod Pálavou
Mušovský kostel byl postaven na přelomu 12. a 13. století a zasvěcen byl sv. Linhartovi. Tento poustevník žil zhruba v 6. století a proslavil se četnými zázraky. Nakonec se stal patronem vězňů. Podle některých starousedlíků to byl právě on, kdo zachránil mušovský kostel před zbouráním.
Zůstává otázkou, co s jedinečnou památkou dál. Uprostřed vody ji nelze dost dobře uhlídat. Její chátrání a devastaci způsobují kromě „zubu času“ i vandalové.
V budoucnu by v kostele měla vzniknout expozice mapující historii okolní oblasti. Podle nejnovějších odhadů by si však její vybudování vyžádalo na 80 milionů korun. Památka patří od roku 2000 pod správu obce Ivaň, která však na její opravu bude potřebné finance hledat jen těžko.
Na druhou stranu ale ekologové varují, že infrastruktura včetně příjezdové cesty, která by musela jako zázemí pro expozici vzniknout, by opět ještě více narušovala hnízdění ptáků a řadu přírodních procesů, které by mohly mít šanci na určitou obnovu.
Kostel tak zůstává v roli bezmocného vyděděnce, který jen jako apokalyptické memento tiše a bolestně trčí z vodní masy do okolní krajiny.
Vyděděnci bez práva na život
Vyděděnců je v oblasti ostatně celá řada, zejména těch mlčenlivých… Štvancem bez práva na život se stal například i kormorán velký. V roce 1997 byla na Kostelním ostrově brutálním způsobem zničena unikátní hnízdní kolonie kormoránů.
„Od roku 1992 hnízdili na obrovském suchém akátě na Kostelním ostrově kormoráni. Toto hnízdění skončilo způsobem, jaký nemá v historii naší ornitologie ani ochrany přírody obdobu. V červnu 1997 jsem tady objevil podřezaný akát, rozházená hnízda a mezi nimi mrtvoly vzrostlých kormoráních mláďat bez zobáků. Kdo a komu je předložil k zaplacení, pohořelická policie nevypátrala.“ píše Miroslav Šebela ve své knize Živá voda pod Pálavou.
Od roku 1999 kormoráni už na žádné nádrži nehnízdí a také klesají počty protrahujících ptáků, vysvětluje Miroslav Šebela. To se odráží i v počtu proplácených zobáků - v letech 2003 – 2003 bylo na Břeclavském a Znojemském okrese zúčtováno „jen“ 1500 ptáků, ikdyž se odměna za předložený zobák zvýšila (pro představu – začátkem 90.let rybářský závod proplácel 50 Kč za zobák).
Akce špunt a Ropák roku
I po letech od jejich napuštění vzbuzují novomlýnské nádrže u mnoha lidí silné emoce. Spor mezi vodohospodáři a ekology o samotnou existenci a o fungování Vodních nádrží Nové Mlýny se vleče v podstatě od samého začátku.
Na jedné straně vodohospodáři existenci Nových Mlýnů obhajují a požadují nejvyšší možnou hladinu. Na straně druhé požadují ekologové od začátku co nejnižší hladinu a v ideálním případě třeba i vypuštění jedné z nádrží.
Největší spory probíhají kolem střední nádrže, která dokonce byla v roce 1994 vyhlášena Přírodní rezervací. Bohužel jen na papíře. Neustálé zvyšování hladiny totiž okamžitě zabíjí a pustoší vše živé, co se kolem nádrže zrodí… Nemluvě o rybářských motorových člunech, které – s glejtem různých výjimek od Ministerstva zemědělství – brázdí vodní hladinu a elektrickými výboji pronásledují ryby a plaší všechny živé tvory.
Počátkem 90. let se kvůli tomu konala i takzvaná Akce špunt. V roce 1997 si dokonce tehdejší generální ředitel Povodí Moravy Brno Stanislav Novotný odnesl nelichotivý titul Ropák roku. Ekologům na Novotném vadila jeho trvalá obhajoba výstavby novomlýnských nádrží i to, že zapříčinil, že hladina střední a spodní zdrže nebyla trvale snížena. Rovněž podle nich znemožnil alespoň částečnou revitalizaci břehů obou nádrží a návrat lesních společenstev na dno střední nádrže.
Je prý vidět z kosmu
Stavba novomlýnských nádrží byla do značné míry i stavbou politickou. Údajně má být toto vodní dílo vidět i z kosmu, což mělo být podle socialistických plánovačů i jakýmsi zápisem do tváře země. To se zcela určitě stalo, ovšem otázkou i nadále zůstane, zdali na takový zápis mohou být aktéři celé nákladné stavby alespoň trochu hrdi…
Titul Ropák roku 1997 dostal
1) Ing. Stanislav Novotný,CSc. , generální ředitel a. s. Povodí Moravy Brno (JM) – 235 bodů
patří k nejtvrdším zastáncům technokratického řešení vodního hospodářství v ČR, přičemž se významně podílel na těchto stavbách:
- jako správce toků odmítá nést zodpovědnost za letní povodně, když došlo k selhání jeho protipovodňové koncepce založené na ohrázování koryt a stavbě nádrží (dokonce manipuluje s údaji o funkci a významu přehrad proti povodním), přičemž jako řešení navrhuje bez důkladných analýz příčin, souvislostí a následků použít starý Státní vodohospodářský plán, podle něhož se mají vybudovat další technicky a finančně náročné stavby (např. přehrady Hanušovice a Mohelnice na Moravě, Hřbety na Desné, Teplice na Bečvě), které by prý měly zabránit dalším možným povodním,
- trvale obhajuje vodní dílo Nové Mlýny, které zlikvidovalo 3000 ha nejcennějších mokřadů a lužních lesů a zničilo obec Mušov, přičemž se zasloužil i o to, že hladina střední a spodní zdrže nebyla trvale snížena dle dohody, dále znemožnil aspoň částečnou revitalizaci břehů dvou nádrží a návratu lesních společenstev na dno střední nádrže (opětovným zvýšením hladiny o 85 cm) a úmyslně a účelově nadhodnocuje jejich význam – jednou pro umělé záplavy luhů na Soutoku, jindy jako ochrana před povodněmi,
- jako autor projektu prosazuje výstavbu vírského přivaděče pitné vody do Brna za 4 miliardy korun, přestože již bylo dříve několikrát dokázáno, že předpokládané množství vody 360 l/os. /den (dnes 130 l/os. /den) je zcela naddimenzované a odporuje světovým trendům (prostředky by naopak měly být investovány do úspor a oprav vodovodní sítě ve městě),
- podporuje výstavbu přehrady Borovnice jako tzv. účinné technické opatření proti případným povodním.
Pověst o založení Mušova
Je podivuhodné, jak zůstávají zachovány prastaré pověsti ústním podáním. Také o vzniku Mušova se odedávna vypráví, že vznikl za tří rybářských chýší a dosud se označují tři domky v Dyjské ulici jako ty první a nejstarší. Kde dnes stojí kostel mělo být pohanské obětiště.Tolik pověst.
První popis Mušova dává moravský historik Franz Josef Schwoy ve své knize Topografie Moravy z r. 1703. Schwoy byl vrchní správce Ditrichštejnského panství v Mikulově a proto Mušov dobře znal . Ve své knize píše následující :
Dříve byl Mušov mnohem pohlednějším místem než nyní a podle ústně zachované pověsti to mělo být město, o jehož zániku se nic neví, které bylo položené víc na sever, na tomto místě je jen rybářské předměstí. Historie říká, že Římané v době jejich válek s Markomany zde, na soutoku Dyje a Jihlavky měli svou stanici a pravděpodobně docházelo na tomto místě k četným střetům………..utrženo……..byly špatně přístupné, protože byly ze všech stran obklopeny vodními příkopy a močály.
Založení dnešního Mušova se může předpokládat v r. 171 n.l. Z plánu obce se původní rozložení docela dobře dá vyčíst. Kromě rybářských domků v Dyjské ulici původně zabírala dvory kolem kostela, přibližně dnešní č.14 až č.37, na druhé straně domky č.98 až č.84, tedy asi 25 selských dvorů a několik chalup. Tato stará obec byla rozdělena hlavním řečištěm Dyje, vícero rameny Jihlavky, močály a jezírky. Uprostřed obce byly tři velké rybníky, které ovlivňovaly uspořádání tehdejší obce. Když později vedla Mušovem obchodní cesta, bylo nutno vystavět přes Dyji mosty a Mušov chránit branami.
S rozkvětem obcí v 13. a 16. stol. se také Mušov zvětšoval a z této doby asi jsou z největší části selská stavení na východní části obce. Západní část obce může poděkovat svému vzniku panstvu, jsou to z větší části bývalé dominikální domy, které byly většinou panstvem postaveny kolem r. 1750 za doby Marie Terezie. Během a po světové válce byly postaveny domy podél Říšské cesty a za hřbitovem.
Název obce a jeho vysvětlení
Původní nejstarší historicky zjistitelný název obce je Muša (Muscha) z r.1270. Ještě dodnes se užívá spolu s Musching a Muschau. O jeho významu jsou jen dohady………utrženo………ve starých dokladech najdeme jméno Musza resp. Muscha a teprve od 15.stol. se objevuje název Muschaw a tento zůstává zachován ve všech dalších listinách. Odchylky jako Moschau (1276) nás nemusí mýlit, protože tenkrát nebyl jednotný způsob gramatiky a psalo se foneticky.
Křesťanství – mušovská fara
S římskými legiemi, v nichž sloužili také křesťané, asi přišlo křesťanství již za vlády Kvádů také do naší domoviny. Historie hlásí, že markomanský král Fritigil kolem r. 400 n.l. byl již křesťan. V pohnutých dobách stěhování národů křesťanství zaniklo.
S vojenskými výpravami Karla Velikého proti Avarům se doneslo křesťanství znovu do dunajských zemí a také na Moravu, která byla krátkou dobu franckou kolonií. V roce 803 oddělil hranicemi Karel Veliký Salzbursko a pasovská diecéze obdržela Moravu. Němečtí kněží z pasovské diecéze začali od r. 800 kázat na Moravě, rozšiřovat křesťanství a kronika kláštera Lorch má záznam, že r. 818 byšov ( ? ) Reginhard von Passau byl u Moraváků. R. 845 se nechalo v Regensburgu pokřtít 14 slovanských knížat. Rastislav, kníže moravské říše, chtěl zrušit vliv německých kněží, proto v r. 864 povolal z Konstance řeckého mnicha Metoděje a jeho bratra Cyrila, kteří znali slovanskou řeč, aby Slovany obrátili na křesťanství. Přeložili bibli do slovanštiny a četli mši a evangelium slovansky. Podle pověsti měli v Kostele (Podivín) založit první kostel. Metoděj se stal biskupem v Nitře. Zemřel r.885 a je pohřben na Velehradě. R. 973 bylo zřízeno pražské biskupství, Morava byla přidělena pod tuto diecézi, ale dostala svého biskupa v Olomouci.
Loupeživími útoky Maďarů na Jižní Moravě bylo rozšíření křesťanství omezeno, ale kolem r.1000 začínají se také v naší domovině stavět první křesťanské kostely a kaple, ovšem jednoduché dřevěné budovy. Moravský historik Georg Wolny označuje Mušov za prastarou faru. R. 1048 je zřízen klášter Rajhrad ( klášter a kostel ), na jejich udržování byly zavedeny desátky. T.j. každý desátý díl obilí a vína patřil u židů kněžím, což Karel Veliký zavedl r.779 také u křesťanů.
Fary s desátkovým právem se staly velice výnosné a ponechávalo se patronátním pánům ( klášter, probošství, statek ), aby si je obsadili vhodným duchovním. Tím se stala fara a kostel nejen příjmem, ale také obchodem, o nějž se mohlo smlouvat a prodávat. Výhody z toho mělo panstvo, vesnice zůstala chudá. V r.1181 založil hrabě Wihelm von Pollau (z Pavlova ) klášter pro jeptišky Nebeská růže v Kounicích a předal jím mušovskou faru, kromě dalších 16-ti míst, s duchovními. Ale mušovské desátky od té doby patřily …..utrženo……..
Podle historika Wolnyho daroval oltář barbory v r. 1482 mušovskému kostelu farář Martin, jeho opravu přenechal kounickému proboštu. Kněz sloužící mše byl placen úroky z prodaných pozemků mikulovského panstva ve výši 12 zlatých, dále z výnosu 1/8 vinice na klentnickém kopci a louky Stubnerin u vsi Novosedly.
Hlavní oltář, zrovna tak jako sám kostel, je zasvěcen sv. Leonardovi, který byl mluvčím u boha proti dobytčímu moru a jako ochránce dobytka, zvláště koní, požíval velkou úctu u sedláků. Na jeho svátek se sjížděli poutníci do Mušova na krásně vyzdobených koních a třikrát objeli kostel, byli vysvěceni za farářovi asistence, tak jak je to ještě dnes zvykem v Bavorsku, Tirolsku, Šumavě atd. Dále utrženo……………..Při těchto poutích byly uspořádávány velké dobytčí a koňské trhy, protože koncem října končila pastva a vyhánění dobytka. Kolem r. 1560 byl Mušov již znám jako tržnice.
Poddaní – panstvo
Největší statek našich germánských předků byla svoboda. Jako svobodný muž žil germán na svém dvoře a kromě lovu a rybaření se zabýval rolničením a pěstováním dobytka. Každý měl tolik půdy, kolik pro svou rodinu potřeboval. Les, voda a louka byly společným majetkem všech svobodných mužů, nazývaly se alla manida Allmende. Svobodný muž zodpovídal sám sobě za své činy a nikomu jinému. Co obec vyžadovala, dávali členové obce dobrovolně. Povinností každého svobodného muže bylo, zůčastnit se rokování a válek.
Výzva k boji byla zprostředkovávána oblastními hrabaty. Každý svobodný muž se musel sám vyzbrojit, nést za sebe veškeré náklady a stravu na 3 měsíce. Při těch mnoha válkách a válečných taženích to bylo těžké břímě, pod nímž hospodářství velmi trpěla. Oblastní hrabata jako úředníci koruny zemského pána začala dělat z povolávací služby zdroj výdělku. Ty, kteří jim dlužili odvody, nebrali do zbraně, mohli zůstat doma a hospodařit, ale později po nich žádali předání celého hospodářství, které zapůjčili hospodáři k dalšímu obdělávání. Tím ale sedlák ztratil svoji svobodu. Musel poslouchat hraběte jako pána svého statku……..utrženo………Pánem země byly kromě toho předávány celé vesnice na feudály jako odměna za poskytnuté služby ve válce nebo na kostely a kláštery jako známka královské blahovůle. Tímto způsobem byl také předán Mušov klášteru Kounice a přešel pod pány z Mikulova.
15.ledna 1249 daroval moravský zeměpán Přemysl Otakar II. Jindřichu z Lichtenštejna za věrné služby vesnici Mikulov se vším příslušenstvím a německým právem jako dědičný majetek. Tato listinná dohoda „po německém právu“ je velmi důležitá, protože dokazuje, že mušovští svobodní sedláci podle tohoto práva nebyli žádní poddaní pána pozemků. Mnoho mušovských rodin (Lieber, Beck) mají dodnes uchovány své selské pečetě na listinách.
V roce 1249 bylo darování obnoveno a 1.5.1262 znovu potvrzeno. Doklad o tom, jak důležité a významné toto darování pro panstvo bylo. Z dokladu z Paříže na Hartneida II. z Lichtenštejna z 11.3.1332 se dozvídáme přesně, co patřilo k domu Nicolspurch: dom Weisenstein (Růžový hrádek – Sirotčí hrádek), vesnice Věstonice, Perná, Dunajovice, Brod, Mušov, Sedlec, Nejdek, Lednice, Bulhary, Úvaly, Milovice, vesnice se vším všudy co k tomu patří, s kopci a údolími, lesy, keři, rolemi, loukami, vinicemi, vodami, řekami, rybníky,………..
Mušov od té doby patřil až do roku 1848, kdy bylo zrušeno nevolnictví, panstvu mikulovskému. Jeho pány byly do roku 1249 šlechtici Wilhelm a Hermann z Drnholce. Od roku 1249 do roku 1560 patřilo panství Mikulov pánům z Lichtenštejna. Po 300letém trvání majetku toto panství Lichtenštejnové ztratili. Roku 1560 prodal Christof von Lichtenštejn panství na maďarského svobodného pána Ladislava Kereczenyiho za 60000 českých tolarů…………zemřel bezdětný………..1575 na svého………….od roku 1848 patřilo………….roztrháno, chybí.
Soudobé události
Kolem roku 1259 vynalezl františkánský mnich Berthold Schwarz střelný prach. Zavedly se střelné zbraně a změnilo se vedení válek. K výrobě střelného prachu se používala síra, salpeter (čpavek?) a dřevěné uhlí z olše, vrby, topolu. Uhlí se pálilo v milířích. Ve starých listinách, že také v Mušově byl takový milíř a mlýn, kde se uhlí mlelo na uhelný prach. Název Kohlstatt (uhelné místo) ukazuje místo, kde se toto vyrábělo.
V roce 1270 zanechala Anežka, zavržená manželka Kadolda z Wehingen, klášteru Oslavany kromě jiného také rybářství v Mušově. V roce 1279 po bitvě u Dürnkrut táhl císař Rudolf Habsburský z Laa přes Mikulov, Mušov a Pohořelice do Brna. Vesnici Mikulov dal právo tržní.V roce 1332 osvobodil Jan Český pozemky Hartneida II. z Lichtenštejna za 1000 marek stříbra od zemských daní a zemského soudu. Všechny soudní případy mušovských byly od této doby prováděny mikulovskými pány. V roce 1334 obdržel Hartneid II. z Lichtenštejna od krále Jana jako odměnu za pomoc při válkách a náhradu více půjček poskytnutých králi a za škodu způsobenou Maďary a Rakušany více statků, mezi jiným také Děvičky jako královský majetek podle německého práva.
Hraniční spory
Kolem roku 1350 vypukly mezi klášterem Kounice a pánem z Lichtenštejnů spory o hranice mezi Mušovem…………..utrženo…………Mušov byl tehdy vesnice s 25 statky, 150 obyvateli, farou a mýtem. V roce 1377 koupili páni z Mikulova od Johanna z Pochmalitz mlýn, který měl 1/4 mušovského mlýna, ležícího u Dyje u Mušova. V roce 1399 vylučuje Heinrich, probošt skotského kláštera ve Vídni z církevního svazku moravského markrabího Prokopa a jeho příznivce, mezi jimi také Sigmunda z Mušova.
Mušov se stává obcí s právem pořádat trhy
V roce 1570 propůjčuje Kryštof von Keretschin a Wolf II. z Lichtenštejna všem poddaným, mezi nimi i tržní obci Mušov, různé úlevy a práva, které jsou pro další vývoj obce důležité a velmi významné. Zde se poprvé hovoří o Mušovu jako o tržní obci. Každopádně bylo právo pořádat trh pro Mušov, ležící na důležité obchodní cestě významné a také pro panstvo to bylo důležité, neboť představovalo nemalý pramen příjmů. Trh se pořádal vždy 6. listopadu a byl důležitým dobytčím trhem. V 30ti leté válce stálými pochody armád obec velmi trpěla, takže dobytčí trh úplně zanikl a už nebyl obnoven.....utrženo.
Na str. 45 jsou popisovány úkoly jednotlivých úředníků, co kdo na obci dělal:
Zechmeister měl dozor nad živnostníky. Ohledač masa a chleba dohlížel na pečení, na jakost a správnou váhu masa a chleba. Hlídač ohně měl dozor nad otevřenými ohništěmi a komíny, aby domy pokryté slámou nebyly ohroženy ohněm. Polní hlídač musel dohlížet na to, zda jsou pole řádně obdělávána, oddělena příkopy a ploty proti dobytku. O vinice se staral podle horního práva Bergmeister. Změna obecních činitelů se neděla pravidelně, stalo se, že lidé vykonávali službu několik let za sebou, jen sem tam některý starý udělal místo mladšímu. Každý, kdo složil přísahu, zastával určitou dobu svůj úřad a předsedal jako starosta v radě. Jen soudce zastává svůj úřad déle, protože znalost práva nepřipouštěla častou výměnu. Porady s celou obcí za přítomnosti zástupce panstva se jmenovaly Bannteithing – prastaré německé právo, podle kterého se zjišťuje správnost obecních účtů a povoluje se jejich proplácení.
Obecní pečeť Mušova a jeho znaky
Nejstarší pečeť je z roku 1711 a předpokládá se, že byla ještě starší pečeť, která se ztratila v 30ti letých válkách. Roku 1613 byl opatřen revers mušovských pečetí a vlastnoručním podpisem, jak se dočteme v nějakém dokumentu. Ale mušovští starou pečeť neznají, popisována je nová pečeť, která vyjadřuje všechna práva mušovských – práva rybářská: loď a duby, znak starých rybářských práv. Ještě dnes známe místo tří hraničních dubů na pravé straně Dyje, které už dávno zmizely. V roce 1934 byly stromy znovu osazeny.
Erb má znázorňovat zřejmě bývalé opevnění obce. Podle urbáře z roku 1414 byla obec opevněná a měla dvě brány. Stará mušovská pečeť je krásný důkaz, že naši předkové byli přemýšliví a pečeť zdůrazňuje mušovskou historii.
Urbář z roku 1574
Popisuje příjmy a majitele různých dílů půdy, lesa, vody. Mýtný řád a mýtné.
Mušov při dělení panství mikulovského – listina z ditrichštejnského zámeckého archivu (str. 49 – 50).
Popisuje dělení z 15.10.1590 mezi syny Maxmiliána, Sigmunda a Franze. Maxmilián obdržel část pevnosti Děvičky, znovu vystavěnými, s obcemi Dolní Věstonice…..povolením čepovat pivo……..jmenovány jednotlivé lány atd. Mezi jiným i Mušov. Roku 1591 získal Maxmilián koupí od bratra obce Pernou a Bavory a protože bratr Franz se stal duchovním, podaroval mu svůj podíl. Roku 1598 se stal Maxmilián jediným majitelem panství Mikulov.
Kolem roku 1600
Již koncem 16. a začátkem 17. stol. trpěla Jižní Morava boji knížat. Hajduci, spojenci Turků dělali nájezdy do kraje. V roce 1599 bylo v Mikulově a Hustopečích odvedeno 2000 moravských jezdců, kteří byli po 4 týdny ubytováni v okolních vesnicích. V polovině července táhl hrabě Thunn s 1000 jezdci zemí a zůstal 2 noci ve většině obcí panství Mikulov. V roce 1601 to bylo dokonce 5000 českých jezdců, kteří „tiše leželi“ na mikulovském panství, dále 1000 jezdců, kteří přišli z Maďarska (boj proti Turkům). V roce 1605 vtrhli sedmihradští hajduci, spojenci Turků, do země a dostali se až k Hustopečím a do okolních vesnic. Denně bylo vidět 15 – 20 požárů.
Císař Rudolf II., jako král Čech a markrabí moravský se o osudy své země vůbec nestaral. Jeho bratr Matyáš táhl proto s armádou sestávající z Maďarů a Rakušanů přes Moravu na Prahu a donutil Rudolfa, aby mu postoupil Maďarsko, Rakousko a Moravu. V letech 1607 – 1608 knihy moravských bratří mikulovského panstva zaznamenávají velké potíže s domácími výdaji ve spojitosti s válečníky. Císař Rudolf II. jako král Český poskytuje všeobecnou volnost náboženského myšlení a českým stavům volné vykonávání náboženství. Tyto volnosti žádají moravské stavy také po králi Matyášovi. Tomu se brání především kardinál František z Ditrichštejna, majitel mikulovského panství. Přes ujištění náboženských svobod se nedovolují evangelické bohoslužby občanům Brna a Olomouce. Spory mezi katolíky a protestanty se stupňují, spory mezi šlechtou přibývají a vedou k válce.
V roce 1612 pobýval císař Maxmilián na své cestě do Prahy v Mikulově. Kardinál František z Ditrichštejna potvrzuje v roce 1613 volnost a právo Mušovským. V roce 1611 po smrti svého bratra Maxmiliána dědí kardinál František z Ditrichštejna, knížecí biskup z Olomouce, panství Mikulov se všemi tomu patřícími obcemi, mezi nimi také Mušov. Mušovským šlo o to, aby nový pán znovu potvrdil všechna práva, která obdrželi především od jeho otce, Adama z Ditrichštejna, zakoupené a potvrzené, ale také svá prastará práva a volnosti, zvyklosti apod. Dne 15.dubna 1613 se objevuje tedy starosta, soudce, přísežní a nejstarší obce Mušov na zámku v Mikulově před jejich novým pánem s prosbou potvrdit jim svá práva a svobody. Laurentius Zwettler předložil kardinálovi příslušnou listinu k podpisu. Její návrh se dosud nalézá ve sbírce listin obce Mušov a její opravy, doplňky a škrtání ukazují, že kardinál listinu dobře prostudoval, než ji podepsal. Pro své poddané má jen dobrou vůli, případně pohrůžky a tresty. Proto tlustý škrt mušovskými navrženého protipráva, které dávají jako zástavu pro dodržení jejich starých práv a svobod ze strany panstva a upuštění od povinnosti odvodu úroků, nemají však až do vypracování listiny žádnými tvrdými prostředky ze strany pána být k něčemu nuceni. Listina je velice poučná.
1. Stará privilegia jsou potvrzena a uznána.
2. Obecní řád starých zvyklostí zůstává zachován, resp. obnoven.
3. Z vinohradů musí zůstat zachovány úroky, nemají být nikdy zvýšeny. Podle starého horního práva se má panstvu odevzdávat mošt, což zůstává v plném rozsahu zachováno. Osvobozeny jsou jen vinice Tobiase Rosstauschera von Streithofen.
4. Když panstvo dovolí založit nové vinice, vyhrazuje si pán právo pro sebe a své potomky disponovat s nimi podle své vůle.
5. Poplatek za dřevo odvádět i nadále mušovským dědicům.
6. Vinný poplatek 35 zl. ročně zůstává.
7. Obchod se solí se dává ve prospěch obce, může sůl nakupovat i prodávat, odevzdává poplatek jednou za rok na panství.
8. Sirotčí pokladna zůstává mušovským, podle zemských zvyklostí 6%, sirotci obdrží jen 5 tolarů ze 100 ročně, 6 tolarů a úroky z úroků připadají obci. Obecní radní jsou povinni řádně peníze spravovat a vyúčtovávat.
9. Dědičné právo zůstává jak bylo, zemře-li někdo bez potomků, připadá jeho majetek panstvu.
10. Na připomínku této knížecí dobrotivosti jsou poddaní žádáni k denní motlitbě a slavnosti sv. Františka s obětmi a slavnostní mší při velkém zvonění za plné účasti obce a jejích představitelů.
11. Při svévůli a nevěře poddaných se stává tento dopis neplatným. Všichni (vyjmenovány funkce obecních činitelů) jsou povinni tento dopis schraňovat a bránit.